Diverzifikace s ETF vlastně funguje tak, že když koupíš jedno ETF, tak tím získáš podíl na několika různých akciích nebo dluhopisech najednou. To je super, protože to snižuje riziko – když jedna akcie spadne, ostatní můžou stát nebo dokonce růst, takže celkově tvůj portfoliový výkon není takový propadák. Je to jako mít několik košíků na vejce – když jeden spadne, ostatní jsou furt v pořádku.
Důležitost diverzifikace tkví v tom, že nikdo neví, jak se jednotlivé investice budou chovat v budoucnosti. Když investuješ jenom do jednoho aktiva a to se propadne, máš problém. U ETF je už výhoda v tom, že většina z nich sleduje nějaký index – třeba S&P 500, což je 500 největších amerických firem. Takže už tím pádem máš nějakou tu diverzifikaci.
Samozřejmě, nemusíš být zcela chráněný. Některé ETF můžou být zaměřené na konkrétní sektory (třeba technologie nebo zdravotnictví), což může být rizikové. Takže i když kupuješ ETF, můžeš chtít mít víc než jen jedno a pokrýt různé sektory.
Výhody jsou jasné: jednoduchost, nízké náklady a časová úspora. Na druhou stranu nevýhody můžou být nižší potenciální zisky při extrémním růstu některých jednotlivých akcií a taky to, že se u některých ETF platí poplatky, které ti snižují výnosy.
Když vybíráš ETF na diverzifikaci, koukej na náklady (TER), jak široký je ten fond (kolik akcií/aktivit drží) a jestli sleduje něco, co tě zajímá nebo čemu rozumíš. Takže si projet nějaké recenze a vzít si to co nejvíc pokryje tvé požadavky. Takže hodně štěstí v investování!
Josef Kovařík
